Zřícenina hradu Vikštejn
23.01.2022
Zřícenina hradu Vikštejn
Na podzim jsem si s dcerami udělala výlet na zříceninu hradu Vikštejn. Byly jsme tam poprvé a bylo tam krásně. Hodně lidí jako my mají rádi takové výlety na hrady, zámky a zříceniny. My s holkama si vždy odneseme spoustu zážitků. A o jeden malinký se chci s vámi podělit. Kdo má rád tajemno. Protože toto místo má hodně co vyprávět.
Zaparkovala jsem kousek od zříceniny hradu na malém parkovišti a pěšky šly přes lesík k zřícenině. Už v lesíku bylo spoustu dušiček. Nepočítala jsem je, ale odhad byl kolem padesáti. Byly to dobré dušičky, které chránily toto místo. Mezi němi nebyli jenom muži, ale i ženy i děti. Prošly jsme tento lesík a blížily se k bráně hradu. Před bránou po levé straně stál pomník. Při kterém stála dívka v bílých šatech, kterou toto místo poutalo. Byla dobrá dušička. Někde se píše, že by se měla zjevovat v zakrvácených šatech, ale já ji viděla v bílých šatech a jako hodnou dívku. Při projití brány jsme šly po pravé straně se podívat do takového sklepení. Tam jsem viděla a cítila, jak dva muži se nepohodnou a jeden bodne nůž druhému do hrudi. Když jsme odcházely odtud, tak bodnutý muž se snažil dostat ven a chytl mě za nohu, abych mu pomohla. Procházely jsme si toto místo. Došly jsme do dalšího jakoby sklepení, kde zůstávala duše jiné ženy, která dost trpěla. Šly jsme se podívat i na věž, která tam stojí. Je z ní krásný pohled na okolí. Holky se tam fotily a kochaly se krajinou a já mezitím je šla počkat dolů. Zastavila jsem se u cedule kousek u věže. Při čtení této cedule se za mnou ozve dušička starého pána. Byl to žebrák. Byl hodně nemocný, na tuto nemoc potom podlehl. Chtěl po mně, jestli mu přispěji. Já mu řekla, že mu nemohu přispět a odešel. Holky přišly za mnou a vracely jsme se zpátky k autu.
Opravdu je toto místo hezké a doporučuji se jet na něho podívat.