Totemová zvířata

Totemová zvířata
Většina lidí ví, že náš život je krásný a umí si ho prožít se vším všudy. V některých příbězích jsem vám nastínila věci ohledně dušiček a miminek. Ale chtěla bych přidat další téma a to: Totemová zvířata. Ke každému z nás patří nějaké totemové zvíře. Ale hodně lidí je nevnímá. Meditací se dá dostat k získání informací o svém zvířeti. Ale k některým přichází zvířata samy, jako mně.

Bylo to nádherné. Večer při rozčesávání vlasů se přede mnou objevil nádherný vlk. Přicházel ke mně blíže, ne s nenávisti a s pocitem, že by mi ublížil. Ale mírumilovně a lehkým opatrným pohybem. Přestala jsem se česat a zvedla ruku, že ho pohladím. Jak jsem na něho chtěla sáhnout, tak zmizel, ale objevily se jeho svítící oči. Od té doby ho vidím častěji. Občas se objeví po mém boku. Když ho mám u sebe, cítím jsem v bezpečí. Když ho u sebe nemám dlouho, vím, že bych se měla stáhnout i já do ústraní. Ten den totiž není nejlepší.

Snažím se pochopit život těchto zvířat. Když jsem hledala více o vlkovi, tak jsem zjistila, že i moje povaha k němu sedí. Tak jako na této zemi se lidi liší nějakým způsobem, někteří si rozumí a jiní ne. Tak je stejné propojení i u zvířat. Proto každý člověk má své zvíře. Někdo vlka, někdo kočku, sovu nebo jiné. Když pochopíme zvířata a naučíme se je vnímat, jak se chovají, pochopíme i sebe samých a tento svět. Pokud nemáme rádi nějaké zvíře nebo se jich bojíme, měli bychom si více o nich zjistit a učit se od nich, protože oni nám mohou ukázat v čem máme blokaci a naučit se ji tímto odstranit a být silnější. Kdysi jsem se dívala i na supa, že je to škaredé zvíře, které se živí mršinami. Ale po té, co jsem více zkoumala a zjistila, že je to úžasné zvíře, tak jako ostatní. Dívám se na něho jinýma očima. Kdo je vnímavý, dokáže rozpoznat, co některé zvířata trápí, že každé štěbetání ptáků je jiné a vždy něco znamená. Také se dá rozpoznat, co se může stát, když k vám přijde nebo přiletí zvíře z nějaké strany, jestli jsou ve skupince nebo jenom jedinec.

Snažím se jich vnímat a učit se od nich. Nějaký příklad, kdy jsem ukazovala mladší dceři, že to tak je. Byly jsme v olomoucké zoo a dostaly se do míst, kde jsou volně puštěné opice a my můžeme kolem nich. Ale byla část uzavřena. Celé jsme to obešly a koukaly z dálky, jak několik lidí dřepí u plotu a dívá se na opičku, která tam byla samotná a seděla nehnutě jako socha po dlouhou dobu. Asi po deseti minutách dav lidí od opičky odešel a my s dcerou přišly k ní. Pořád se nehnula až do doby, kdy jsem na ni promluvila a zeptala se, proč není s ostatními a je tu samotná. V ten moment se pohnula a to takovým způsobem, že sklopila hlavu a začala se stydět. Tak jsem jí znovu zopakovala, ať není sama a jde za ostatními. Pohnula se o metr dál od nás, jako že jde za nimi. S dcerou jsme vstaly, že půjdeme dál. Jak jsme poodešly, tak se otočila a vrátila se zpět na místo, kde předtím nehnutě stála.

Ještě aspoň jedno ze zoo z Brna. Kdy jsme došly k vlkům. Byli nádherní. Já věděla, že mám u sebe i toho mého vlka (totemové zvíře). Kousek od nás stála žena s československým vlčákem. Držela ho pevně, protože reagoval na vlky ve výběhu. Pak se zklidnil, ale jenom do té doby, kdy jsem kolem něho prošla. V té chvíli začal na mě reagovat. Tak jsem to řekla dceři. Chtěla to vidět, jak bude reagovat. Znovu jsem přistoupila k vlčákovi a stala minutku vedle něho. Mého vlka jsem měla po pravici. Vlčák se začal dívat zvláštním pohledem na místo, kde stál můj totemový vlk. Začal zvláštním způsobem kňučet a hlavu dal dolů, jako by se mu chtěl předklonit a bál se ho, až ho jeho panička musela uklidňovat. Já dala povel mému vlkovi, ať je v klidu.

Vím, že to zní bláznivě, ale je to tak. Jsem ráda, že se můžu dívat na svět zase jiným způsobem a učit se dál poznávat krásy tohoto světa.