Světlo

Když se řekne světlo, má představa je, že svítí slunce, lampy ( světla), že můžu vidět něco, co nejde vidět za tmy. Také další z mých představ je naděje. A také světlo, které mohou spatřit jenom někteří. Mám ráda všechny. Každé nám něco přináší. Přesto má stejný význam. 

Když svítí slunce hřeje, dává nám pocit tepla, lásky, nového dne po temné noci, která je studená a mnoho lidí se ji boji. Přitom přináší také hodně hezkých věci. To stejné platí i při domácím světle. Když se setmí, přepadne lidí úzkost a strach. Přitom dává i klid, odpočinek jako spánek. Ale rozsvícení světla lidí uklidní. To stejné platí i při naději. Když se jim děje něco špatného nebo zlého, tak věří, že se vše obrátí v dobré. I když čekají někdy dlouho. Na to další světlo se mě ptalo několik lidí. Jestli jsem měla možnost spatřit. A já odpověděla, že ano. 

Jednou ráno jsem byla v klidu a z ničeho nic kolem mě se objeví plno andělů, kteří vezmou moji duši a berou mě nahoru. Bylo to něco nádherného, tolik lásky jsem cítila a v nádherném světla byla. Když mě odnesli na určené místo, čekal tam na mě Bůh a přivítal mě. Vzal mě na místo, aby mi něco ukázal. Na tom místě bylo plno modlících se lidi a upozornil mě, že se stane neštěstí. Pak mě andílci vrátili zpátky. Na druhý den to říkám starší dceři u mých rodičů, když jsem ji barvila vlasy. Do týdne se to událo ve skutečnosti a stal se útok na mešity na Novém Zélandu. I když mi jsou některé věci ukázané, tak ale nevím nikdy, kdy se to stane a v kterém místě. 

Ještě jsem světlo viděla vícekrát. To poslední bylo nedávno, kdy jsem stála za pokladnou a obsloužila jsem pána, který byl něčím zvláštní. Jak se kousek posunul, musela jsem zvednout hlavu, protože mě to donutilo a nad sebou jsem viděla nádherné světlo, z kterého padaly hvězdy. Opět jsem to psala dceři o pauze. Už jsem myslela, že mi přeskočilo. Pak mi navečer volá dcera a pláče, že jí z ničeho nic po tak dlouhé době vyskočila rybka z akvárka. Když ji hledala, tak ji našla úplně vysušenou. Vypadala jako uschlý list z květiny. Nechápaly jsme, jak tak během dopoledne rybka může vyschnout. Asi to mělo souvislost, protože nám ta rybka přirostla k srdci. 

Někteří lidé mají strach ze smrti, že žádné světlo není a není nic po smrti. Ale bát se nemusí, protože světlo je a je v něm tolik lásky, která by měla být i u nás tady na zemi. V dnešní době se na ni hodně zapomíná. A je to škoda. Myslím, že je pravý čas ten plamínek znovu zapálit.