Svatební den

Před několika lety jsem poznala mladou dívku. Hezkou, pracovitou, pro ostatní by se rozdala. I když byla trochu občas nervózní, jestli dělá vše správně, jak má. Ale to máme každý. 

Po nějaké době se dozvěděla, že dovedu vnímat věci, o kterých se moc nemluví. Jednoho dne mě poprosila, jestli bych se mohla podívat na fotky z domu, kde žije její maminka a sestra s rodinou. Že tam cítí energii svého tatínka, který už není mezi námi. Z fotek jsem zjistila, že tam je, ale není tam sám, byla tam energie i její babičky. Zůstával u nich v domě, protože si ho tam držela její maminka. Ale jednou se už rozhodla, že ho nechá jít tam nahoru, kde patří. 

Dívka, o které tento příběh je, žila s přítelem a rozhodli se, že se po letech, co spolu bydlí vezmou. Moc si přála, kdyby na její svatbě tatínek byl. Měla jsem tu čest na svatbu jít. 

V den svatby jsem přijela ještě s kamarádkou od dívky na zámeček, kde měli obřad. Konal se na zahradě. Když jsem šla už na zahradu s tou kamarádkou, zastavila mě dušička tatínka od dívky a měla jsem ji najít, abych ji oznámila, že se její tatínek zúčastní jejich obřadu. A že půjde po jejím boku.

Když obřad začal, po pár minutách už šla i nevěsta a já viděla, jak její tatínek ji pyšně vede k oltáři. Bylo to krásné. Až mi pár slziček z oka spadlo, které jsem se snažila zakrýt. Ale překvapením nebyl jenom tatínek, který přišel na svatbu své dcery. Ale byl tam ještě s třemi dalšími dušičkami. Starší pán štíhlé postavy, který byl předemnou a za mnou další dvě dušičky. Starší paní s pánem. Dívce jsem pak vše řekla, tak byla šťastná, že byl tatínek s ní v její velký den. 

Dívka s její maminkou a sestrou čekaly, že bude i na hostině, kde bylo přichystané i místo. Ale tam už nebyl. Odešel zpátky nahoru s ostatními. 

Vím, že se najde zase den, kdy tatínek celou rodinu aspoň na chvíli navštíví.