Předvánoční překvapení

Mám ráda vánoční svátky, i když dcery ví, jak je to s Ježíškem. Umíme si užít svátky v klidu. Každý, kdo mě zná ví, že vánoční cukroví peču poslední víkend před štědrým dnem. A dárky kupují v klidu den před štědrým dnem. Naštěstí si holky vždy psaly co chtěli, takže dárky byly rychle koupené.

Loňské pečeni bylo jiné, kdy k nám přišla trochu jiná návštěva. Mladší dcera mi diktovala, co vše se dává do těsta a já těsto připravovala. Jak jsem měla hlavu sklopenou, viděla jsem pode mnou proběhnout Sisinku. To je pejsek, kterého měl taťka od dcer. Ale Sisinka už není mezi námi.

Pak jsem zvedla hlavu, protože jsem věděla, že Sisinka nechodí sama. A viděla, že u vchodu do obývacího pokoje stojí dušička syna a dcery. Přivítali jsme se spolu.

Mladší dcera se na mě dívala, že se zvláštním způsobem dívám jinam. Vysvětlila jsem ji, že máme návštěvu. Ptala se jakou a já ji vysvětlila, kdo za náma znovu přišel. A začala plakat. Bylo jí líto, že je nemůže vidět.

Po chvíli jsem se zeptala dušiček syna a dcery, jak se má babička s dědou, kteří už také nejsou mezi námi. Na to se objevili i oni. Byli spokojeni a plní radosti a lásky.

Po chvilce se babička s dědou loučili a já jim říkala, ať dávají pozor na svého syna (taťku od dcer), že to potřebuje.

Potom mladší dcerka přiskočila uplakaná ke mě a objala mě. K nám se připojily i dušičky syna a dcery a také nás objaly. Tak to bylo jedno velké objetí.

Říkala jsem dceři: "Necítíš ani to objetí?"

Odpověděla, že ne.

Je mi to líto, že mnozí z Vás nemohou vidět to, co já.