Přátelství

Přátelství

Během života se setkáváme se spousty přátel. Ale jenom někteří zůstanou na celý život.

Ráda vzpomínám na přátele, kdysi řečeno kamarády z dětství, když jsme se setkávali před barákem nebo když jsme byli u prarodičů. Ty chvíle se nedají zapomenout, ale byli to přátelé z dětství a v dnešní době se nesetkáváme. Ze základní školy se ale pár přátel najde, s kterými se sejdu a jsem za to ráda, i když po mnoho let jsme o sobě nevěděli, ale jak se říká, nikdy není pozdě některé věci vrátit zpět.

V další etapě života kdy jsem se dostala na střední školu jsem poznala další přátele. Také z toho období mi zůstalo přátelství, které trvá doteď. Nesetkáváme se často, ale jednou za čas ano. Beru její rodinu součástí té naší.

Když jsem nastoupila do práce, kde jsem pracovala hodně let, jsem měla také dosti přátel a i když jsem z té práce po tolika letech odešla, jednou za čas se také sejdeme a snažíme se tyto přátelské vztahy udržet

Ve vesničce, do které jsem se nastěhovala, jsem si našla další přátelé a ty bych nechtěla také ztratit. Je to přátelství, které beru jako součást mého života. Kdybych byla v tísní, vím, že se mohu na ně obrátit. Že jsou tu pro mě a já se snažím být tady pro ně. Máme společné věci, o kterých můžeme hovořit. I když jsem se z té vesničky odstěhovala a nejenom já, ale i další dvě kamarádky. Každá úplně jinde. Nakonec z nás čtyřech zůstala v té vesničce jenom jedna. I přesto jsme všechny v kontaktu. Mezi další patří kamarád z Brna, který je moc hodný a jsem ráda, že ho znám. Také mladá holčina, u které jsem mohla být součásti její svatby. Je jich hodně, ale kdybych měla všechny psát, nestačil by mi papír na psaní. Tím jsem chtěla všem poděkovat, za to, že vás mám. A vím, že není důležité být denně v kontaktu, ale za čas se sejít, zavzpomínat, probrat nové věci atd.

Ale ještě jedno přátelství nesmím vynechat, protože se jen tak nevidí a neslyší. I když každý máme svůj život, ale bereme se jako dobří přátelé, jako další rodinu. A nejenom jeho, ale i děti i rodiče. Před osmi lety jsem se potkala s mužem, o kterém jsem zjistila, že je do rodiny k bývalému manželovi. Tenkrát nás to překvapilo. Od té doby jsme byli v kontaktu. Jenomže jak šel čas, jsem zjistila, že jsem na něho napojená i když jsem nechtěla. Mohli jsme bydlet několik kilometrů od sebe, věděla jsem, kdy vstává, kdy šel spát. Kdy si zašel na pivo a kolik ho vypil. Když nebyl v dobré náladě a byl naštvaný i na dálku jsem to věděla. Ty bolesti hlavy kolikrát nešly zastavit, do té doby, dokud jsem mu nenapsala a pak se uklidnil a má hlava také. Když byl plné radosti, také jsem to cítila. Nebo když se jel projet na motorce nebo nebyl sám. Věděla jsem o něm, co pomalu nikdo jiný. Měl jet se známýma i s přítelkyní do Prahy na koncert. Nakonec to nevyšlo a místo přítelkyně jsem jela já, protože byla škoda propadnout lístky. Koncert byl úžasný. Až na malou chvíli. Při koncertu byl nešťastný a myslel na někoho jiného. Já stála za ním a jeho myšlenka se opět přemístila ke mně. Jsem mu říkala, ať na to nemyslí a užívá si koncert. To ho vytočilo. A ani se mu nedivím, také bych si nepřála, aby mi někdo četl myšlenky a věděl o něm vše. Tedy být skoro pořád pod kontrolou. Takových chvil bylo spousta. Jednou to došlo až do stádia, kdy mi chtěly kvůli tomu dcery volat záchranku. Nechtěla jsem, protože jsem věděla, že to bude něčím jiným. Nevěděli jsme jak z toho ven. Měla jsem vize z minulých životu a viděla jsem nás tam také společně. Až jednou jsem se objednala na regresní terapií k paní poblíž Olomouce. A jaká náhoda, příjmení měla stejné jako přezdívka od kamaráda a navíc mě objednala na stejný den, kdy má kamarád narozeniny. Na regresní terapií se mnou musela jít hodně, hodně daleko. Tam jsem zjistila, že jsme byli s tím kamarádem manželé. Jenomže jsme přišli o dítě, vše začalo být jiné a já od něho odešla bez rozvodu a rozloučení. A to nás drželo až do tohoto života připoutané. Pomohla mi to ukončit. Díky tomu jsem přestala být na něho napojená. Vše jsme si vyříkali. Ale přátelé z nás zůstali stále. I když si jdeme každý svoji cestou, tak jak se tomu občas zasmějeme, tak říkáme, spolu nemůžeme být, ale bez sebe jako kamarádi také ne. Zdá se to být nepravděpodobné, ale pravda to je. A já děkuji za toto přátelství. Hodně mi to dalo, hodně věcí jsem pochopila a také, že se můžou stát takové případy díky minulých životů.