Nepodařené vyvolávání od mladých děvčat

Jeden z důvodů, proč jsem tajila to, co mám a má to i má starší dcera, je ten, že jsem potřebovala mít sílu i pro ně. Byla jsem na ně sama. Potřebovaly mít v někom oporu. Snažila jsem se jim pomoci, v každé situaci.

Jako třeba jeden z příběhu na intru v Ostravě.

Pár děvčat se rozhodlo, že vyvolají ducha v jednom z pokojů. Dcera s nimi nechtěla mít nic společného, neboť tušila, jak by to mohlo dopadnout. To samé další dvě holky, které měly pokoj vedle nich. Měly s tím špatné zkušenosti. Proto se nepřipojily ke skupince dalších tří dívek.

Všechno probíhalo při zvláštní atmosféře. Později se ke skupince, ve které byla i dcera, připojila další dívka. Byla vylekaná, když se dozvěděla, co se děje v druhém pokoji. Proto se jí dcera se dvěma dívkami snažila uklidnit. Pomohlo to do té doby než holčiny z vedlejšího pokoje, kde vyvolávaly ducha (později jsme se dozvěděly, že jich vyvolávaly více), přišly oznámit, že už skončily a všichni se můžou vrátit tam, kde chtějí.

Jenže v jeden moment se toho stalo hodně. Ustrašená dívka, která zahlédla tu druhou přijít, náhle upadla. Nebylo to omdlení. Ležela na zemi a začala se třást.

V pokoji nastal zmatek a všechny se k ní seběhly. Dívce se začala objevovat pěna u úst. Nastala panika. Odběhlo se pro vychovatelku, která zavolala záchranku a dívku odvezla sanitka do nemocnice, kde ležela na Jednotce Intenzivní Péče.

Z JIPky ji pustili asi po dvou hodinách s tím, že je naprosto v pořádku a nikdo nechápal, co se vlastně stalo.

Dcera s děvčaty mi hned poté volaly vyplašené a řekly co se stalo. Měly mne na repráku, aby mne slyšely všechny. Říkala jsem dceři, ať ten reprák vypne, že s ní budu mluvit sama.

Uklidnila jsem ji a slíbila, že se napojím na toho taťku, kterého vyvolávaly. I když to nedělávám. Napojím se jen, když je to nutné a ohledně mých dětí. Jinak nechávám dušičky ať příjdou samy, když se chtějí spojit.

Ukončila jsem hovor s dcerou. A napojila se. Byl to sympatický, veselý pán. Ptala jsem se ho, co se tam stalo, že holčina upadla do takového stavu. Jestli je to jeho chyba, nebo proč to tak bylo. Odpověděl, že by své dceři nikdy neublížil, že měla strach a dostala panický záchvat.

Pak jsem to volala dceři zpátky a popsala vše.

Mluvila i s tou dívčinou, od které byl ten taťka a řekla jí vše. Popsala jí, jak taťka vypadá, jaký je, a že by jí nikdy neublížil. Dívčina byla překvapená z toho, jak dcera mohla vědět, jak taťka vypadá. A bylo pravdou i to, že kde žil její taťka, tak ho tam měli rádi. Dcera ji řekla, jak to zjistila.

Dcera pak zůstala přes týden na pokoji sama. Měla strach, protože tam pořád někoho cítila. Nemohla ani spát.

Po několika dnech se mi přiznala. A večer, jak jsem ulehala do postele, jsem se napojila na ní i na pokoj. Ona o tom nevěděla.

Ráno jsem slyšela zvonit můj budík, který jsem měla připravený na vstávání do práce. Musela jsem se rozloučit s dcerou. Pohladila ji po vlasech a má duše se vrátila zpět do těla.

V ten den jsem byla v práci nepoužitelná. Místo na celou směnu jsem zvládla udělat tak na dvě hodiny.

Odpoledne jsem dceři volala a ptala jsem se jí, jestli se konečně trochu vyspala. Na tu reakci nezapomenu doteď. "Mami vyspala jsem se a cítila jsem tě tu celou dobu."

Jsem ráda, že jim mohu pomoci i když s nimi nejsem. I když mi občas dcera vyčítala, ať ji na dálku nekontroluji. Kde se nachází a co dělá. Ale o tom v jiném příběhu. Teď je už ale dospělá a nemám důvod ji kontrolovat. Jenom když se na mě napojí, vycítím to, že není něco v pořádku. Z mé strany jsem se přestala napojovat a opět podotýkám, že mé děti jsou mi vším a udělám pro ně cokoliv.