Naslouchání

Naslouchání 

V posledních letech i nyní se člověk cítí jinak než by měl. Málo naslouchá druhým, věcí kolem nás a hlavně sebe samých. Vytratilo se tolik lásky. Každý se dívá na druhé, co mají a jaký život žijí. Přitom každý z nás je jiný a žije podle svých potřeb. Nebo si myslí, že on je ten nejlepší a tak by se to mělo dělat. Málokdo ví, co se odehrává v tom druhém. A udělají si úsudky podle svého na toho druhého. Neměla by se mezi lidmi vnášet závist, zloba, nenávist, ale štěstí, láska a jiné. Mít jeden druhého a naučit se spolu žít, vnímat a naslouchat jeho potřeb. To stejné i u dětí, nemít je jako jenom děti, ale mít v nich i přátelé. Naslouchat jim více, co chtějí a nejenom aby rodiče učili je, ale děti dovedou ukázat rodičům i jinou stránku. Naučit se naslouchat svému tělu, protože to nám ukáže nejvíce, co potřebuje. A také poznat krásu přírody, která je obklopená kolem nás. Nikdy nevíte, co se může stát, můžete ztratit tolik věcí a nebo někoho, s kým se už neuvidíte. Je stále více lidí, co svůj život ukončí. Napíši jenom dva krátké příběhy.

1 - Když jsem se přestěhovala a nastoupila do nové práce, nikoho jsem neznala. Jenom sousedy, díky kterým jsem sehnala bydlení a práci. Ale moc jsme se nenavštěvovali. Každý, kdo mě zná, ví, že moc na návštěvy nechodím a moc se toho nedovím. Jednou za starší dcerou přijela kamarádka s kterou se bavila od dětství. Ukázaly jsme jí okolí. Při procházce cyklostezkou jsme se blížily ke splavu. Všechny tři se rozběhly k němu a já za nimi za chvíli došla. Jenom, co jsem tam přišla, jsem holkám řekla, že půjdeme z toho místa pryč. Viděla jsem dušičku muže, který na tom místě ukončil život. V práci jsem se pak ptala spolupracovníka, jestli o tom místě ví, že se tam něco stalo, protože byl místní a bydlel kousek od toho místa. Tak mi řekl, že ano, že se tam pán oběsil.

2 - Ten druhý příběh byl také o tragédii. V práci jsem brousila a objevila se dušička mladého muže a ukázal mi tragickou nehodu s vlakem. A chtěl, abych o něm předala informaci mladému muži, který brousil vedle mě. Nechtěla jsem, ale naléhal tak dlouho, že už jsem se nadechnout nemohla. Sundala jsem respirátor a ostatní věci. Opatrně jsem vyrušila při broušení i jeho a opatrně se ho zeptala, jestli nezná mladého muže, kterému se stala tato tragédie. Chvíli se na mě díval, ale pak mi vše vysvětlil a řekl, že ano a že dokonce pracoval na tomto stejném pracovišti. Byli to přátelé.

Jenom jsem chtěla napsat, ať si vážíte lidiček, na kterých vám záleží. Také si važte všeho, co se týká přírody a hlavně sami sebe. Je jedno, co si o vás druzí pomyslí a říkají. A nechte k sobě přijít věci, tak jak mají. I když se to zdá být nekonečné, ale v pravý čas přijdou.