Mladá kamarádka z bývalé práce na Olomoucku

Asi po třičtvrtě roku po mně k nám na pracoviště nastoupila holčina. Věkově jako má starší dcera, přesto jsme si rozuměly. Když jsem něco potřebovala, ochotně mi pomohla a já zase ji. Po nějaké době věděla, co cítím a vidím.

Když ji zemřel děda, byla z toho hodně špatná. Nejenom ona, ale i celá rodina, především babička.

Jednou jsme se bavily, že rozpoznám i z fotek, jestli je u nich doma zesnulý. Nenápadně jakože vyfotí babičku, fotila místnost, kde by se mohl nacházet. Poslala mi to a já ji potvrdila, že tam děda je. I přesně ve kterém místě.

Děda ale nebyl jen tam. Chodil za ní i do práce. Snažil se jí být na blízku, co se dalo. Nejen ji, ale také celé rodině.

Párkrát jsem jí řekla, že má dědu u sebe. Ale jednou mě to tak dojalo, že jsem jen sklopila hlavu a začala se červenat. Seděla kousek ode mě a pracovala na dílci. Viděla, jak se její děda k ní přibližuje zezadu. Pohladil ji po vlasech tak láskyplně. Vše jsem ji řekla a vždy ji tímto dohnala k pláči.

Po nějaké době jsem měla možnost se setkat i s babičkou a maminkou od té kamarádky. Seděly jsme spolu a mluvily o těchto věcech. Babička měla kolem sebe tak tmavou auru, že i já jsem měla o ní starost. Po nějaké době povídání šlo vidět, že ji zesvětluje a je trochu klidnější.

Hodně lidem říkám, že by si neměli držet dušičku doma. Ale tady to byl pravý opak. Protože ta dušička dědy k nim patří z určitého důvodu.

Ale tu kamarádku nenavštěvoval jenom její děda. Má koně, s kterým byla párkrát na parkurových závodech. Jezdívala s ní její kamarádka, která přímo na závodech měla smrtelný pád a už mezi námi není.

Kamarádka potom měla strach další závod jet. Ale ukázala se u ní v práci dušička té kamarádky. Poprvé jí říkala, že to má dojezdit. Jinak pak bude mít strach jezdit dál. Tak se snažila to dojet.

Ale když se podruhé ukázala, po nějaké době, dušička kamarádky, říkala nejezdi. Jenomže ta moje kamarádka jezdila dále. Za nějaký čas spadla z koně i ona a měla vážný úraz. Nyní je už v pořádku.

I když ani jedna už nepracujeme v té firmě, jsme stále v kontaktu a jsem za to ráda. Není nad to mít přátele, ať jsou jakkoliv věkově od sebe. A mám spoustu takových přátel. Jsem za ně moc ráda.