MALÉ DĚTI A MIMINKA

Poslední dobou se kolem mě točí spousta miminek. Tak jsem se rozhodla napsat pár slov o nich. Děti a miminka mám moc ráda. Jsou jedinečné a je v nich tolik čistého, než začnou vnímat tento život, který jim ukáží lidé kolem nich. Jak jsem již psala v jiném příběhu, poznám, jestli maminka čeká holčičku nebo chlapečka. Párkrát se stalo, že jsem místo holčičky řekla chlapečka. Ale jak mnozí z vás ví, že i když to může být holčička, povahou je spíše kluk a naopak. 

Když jsem nastoupila tady do práce, předávala mi po sobě měřidla jedna mladá žena, která šla na mateřskou. Byla s naší vedoucí. Neznala jsem ji. Ale jak jsme se potkaly, tak na ní mluvím: „Jéééé, vy čekáte chlapečka.“ Tak se mladá žena i s vedoucí zarazila a ptala se, jak to vím. Tak jsem jednoduše odpověděla, že to prostě vím. Pak mi naše vedoucí řekla, že mají obavy, jestli bude v pořádku. Tak jsem odpověděla, že ano. Vše dopadne dobře, a že to bude pořádný čertík. Samozřejmě jsem se pak ptala, jak se mamince a děťátku daří. Tak mi vedoucí říkala, že je malý v pořádku a je to opravdu čertík.

Nebo v obchodě, kde jsem byla na nákup a chodila tam mladá těhotná žena, která tam byla i se svojí maminkou. Měla i triko, kde byl obrázek týkající se těhotenství. Byla na to těhotenství tak pyšná, až mi to nedalo a oslovila jsem ji. Jako první jsem se jí ptala, jestli ví, co čekají. Ptám se maminek na tu otázku jako první, ať se nestane, že jim řeknu, co čekají, a ony to nebudou chtít vědět. Když řekla, že to ví, tak jsem jí řekla, že budou mít hezkou holčičku. Tak zůstala stát a ptala se, jak to vím. Ale také jsem krátce odpověděla, že to prostě vím.

Mám ráda i chvíle, když jsou už miminka větší. Hodně jich je vnímavých a reagují na nás lidi, které neznají, a to z toho důvodu, že vidí naše anděly strážné, které máme přidělené. Například taky na nákupu. Byla jsem už u pokladny a za mnou stála maminka s malou asi tříletou holčičkou. Ta se pořád dívá a pořád se směje. I když si dávám z pokladny zboží do tašky. Jak zaplatím, tak se na holčičku znovu podívám a ona mi zamává. To jsem ji neznala a nikdy neviděla. Ale já věděla, že ten úsměv a zamávání patřilo mému andílkovi. Ten dělá vždy s dětmi blbosti. A jsem za to ráda. Mám úžasného anděla. Vždy, jak toto udělá, tak mu za to poděkuji, že je takový. Nebo v jiném obchodě. Jdu s holkami nakupovat a pak jdu kolem regálu, kde jsou mléčné výrobky, a tam mladí rodiče mají malého chlapečka, kterému nebylo ani rok, který ležel ve vajíčku. Když jsem kolem něho procházela, tak jak byl v klidu, tak ihned se snažil posadit a usmíval se na mě. Bylo to kouzelné. Ale zase jsem věděla, že v tom má prsty můj anděl. Jsem za tyto okamžiky moc ráda. 

A ještě poslední věc před koncem. Maminky, snažte se být v pohodě, pokud máte děti. Protože děti jsou odrazem vás. Pokud nejste v pohodě, něco vás trápí, pak nemusí být v pohodě ani ony.