Hrad Svojanov

Hrad Svojanov

Jsou prázdniny a tak jsme se rozhodly s dcerou pokračovat ve výletech po naší krásné zemi. Dcera má stírací mapu, podle které se rozhodneme, jaké místo navštívíme a které ještě není setřené. Dalším hradem byl Svojanov.

Je sobotní ráno, po snídani nachystáme sebe i svačinky na cestu. S natěšením sedáme do auta a vydáváme se na cestu. Rozhodly jsme se, že tentokrát dálnici vynecháme a pojedeme přes obce a městečka, abychom poznaly další hezké kraje.

Dojely jsme na místo, které bylo poklidné a před námi stál hrad. Nebyl sice moc veliký, ale jako každý hrad měl své kouzlo a také svůj příběh. Koupily jsme si vstupenky a čekaly na dobu, kdy měla začít prohlídka. Měly jsme dvě průvodkyně, které uměly vše o hradu povykládat, ale také se věnovaly návštěvníkům při otázkách. Přišla řeč i o energii, která na hradě má být. Měly pravdu, hrad zanechává minulost. Říká se, že zde bývá dušička dcery jednoho z majitelů hradu. Ale tu jsem nezahlédla. Poté je tam obraz starší ženy. Měla na obraze kdysi oči otevřené a jednoho dne si všimli, že je má na obraze zavřené. Obraz nebyl poškozený ani přemalovaný. Z pokoje, kde obraz byl, byla energie, která měla spojitost s obrazem. Bylo mi našeptáno, že to má za trest a čeká na odpuštění. Já odpověděla, že utrpení bylo už dost a že jestli to pomůže, ode mě odpuštění má. Když jsme šli do pánského pokoje, říká se, že byly na zdi viděny krvavé dlaně dcery, která přišla o život. A když tam někdo cítí energii, myslí si, že je to té holčičky. Ale energie v ten den, kdy jsme tam byli, patřila muži, který seděl na židli u okna. Byl v klidu, jakoby si užíval toho, že je hrad tolik navštěvovaný. V ostatních místnostech byl klid. Až v další prohlídce, která se týkala sklepení. V prvním i třetím byl klid a nic se nedělo, ale když jsme byli v druhém, kde byla mučírna, už byl slyšet křik a nářek ženy. V mučícím křesle mi byla ukázaná žena s tmavými, delšími vlasy. Poslední části prohlídky byl dům zbrojnošů, ve kterém jsem se cítila dobře. Ten dům má v sobě něco, kde se můžete cítit bezpečně. Ani se nedivím, že trámy stále pocházejí z doby po požáru z roku 1569.

Moc se nám tam líbilo a těšíme se na návštěvu dalšího hradu.